Dnes se blíže podíváme alespoň na některé nové hry. Část z letošních novinek jsem měl možnost vyzkoušet již před Essenem, jiné až na samotném veletrhu. Velmi mě zaujalo hned několik her, líbí se mi a určitě je budu chtít hrát častěji: Automobile, Dungeon Lords, Endeavor, Smallworld. Další nevypadají špatně, těm slabším je lepší se vyhnout. Rozhodně je ale z čeho vybírat.
Ad Astra (Bruno Faidutti, Serge Laget) – hra pro 3–5 hráčů. Poprvé se hra objevila už loni. Dřevěné komponenty nám tehdy vyměnili za nové plastové v průběhu hry. Výroba se poněkud zasekla, takže je hra dostupná až letos. Na první pohled jsou to takoví osadníci zasazení do planetárního systému. K získání surovin neházíte kostkami, ale používáte akční karty. Bez správných surovin se neobejdete, nic nepostavíte, rychle nedoletíte na správné místo. Můžete ale obchodovat, když ne s ostatními hráči, tak alespoň s bankou. Každý hráč má svou sadu, z níž v jednom kole uplatní zhruba tři karty (podle počtu hráčů) umístěním na společnost desku – akce se pak hrají postupně. Přesouváte se, těžíte, stavíte, bodujete v závislosti na tom, jaké karty akcí všichni hráči vyložili.
Ve hře je hned několik faktorů náhody, které ji řadí mezi rodinné hry. Pravidla nejsou složitá na vysvětlení. Horší je to s obtížností vlastní hry. Nevypočitatelné je pořadí akcí. Líbí se mi sci-fi téma objevování nových galaxií, hra celkově ale méně.
Automobile (Martin Wallace) – hra pro 3–5 hráčů. Hra vás zavede do počátků automobilového průmyslu v USA. Budujete továrny, ve kterých budete moci vyrobit určitý model auta. Co vyrobíte, budete chtít prodat, abyste netratili, takže sledujete konkurenci. Trh v každém kole "vstřebá" jen určitý počet vyrobených automobilů. K lepšímu prodeji vám pomůže vytvoření distribuční sítě. Vyhraje ten, kdo bude na konci nejbohatší, tedy hráč, který nejlépe investoval a nejvíce inkasoval v průběhu čtyř kol.
Výborně vymyšlená hra, která vám nedá nic zadarmo. Kdo má rád ekonomické strategie, ten hru ocení. Horší je grafické zpracování hry, především herní desky, ale obrázky různým modelů auto jsou skvělé. V Essenu se hra nedala koupit, ale během příštího roku by ji měl vydat Phalanx. První obrázky naznačují, že s výrazně lepší grafikou. Je na co se těšit.
Colonia (Dirk Henn) – hra pro 3–6 hráčů. Nová velká hra od Queen Games má krabici jako Shogun a kvalitní grafické zpracování. Na malý stůl se vám rozložená deska nevejde. Hra je zasazena do středověku. Hráči představují významné rody, které usilují o co největší prestiž. Tu jí dají svaté relikvie. Jejich získání ale není levná záležitost, takže musí dobře vydělávat obchodem. Hraje se na šest kol, každé se skládá ze sedmi akcí. Hráči nejprve draží o pořadí pomocí karet. Čím vyšší číslo zvolí, tím mají větší šanci na lepší pořadí v celém kole a tedy i lepší výběr. Musí ale obětovat více svých lidí, kteří později mohou chybět. Následuje získávání surovin, jejich směna za zboží, prodej zboží na lodě a nakonec nákup relikvií.
Hra je postavena celkem komplexně, jednotlivé mechanismy do sebe dobře zapadají. I když je ve hře hodně komponent, díky kvalitnímu provedení je orientace na desce dobrá. Současně je ale zde hodně náhody: nastavení hry na začátku každého kola, volba pořadí, hod kostkou na dodatečný prodej zboží. To napovídá, že je hra spíše rodinná, na druhou stranu je pro rodinné hraní zbytečně složitá. Navíc herní doba přes dvě hodiny a opakující se kola celkové hodnocení sráží. Otázkou je, jaká je cílová skupina této hry.
Endeavor, v německém vydání Magister Navis (Carl de Visser, Jarratt Gray ) – hra pro 2–5 hráčů. Hráči představují objevitele a budovatele, kteří usilují o povznesení říše v řadě směrů lidského snažení, jako je průmysl, kultura, finance, politika. Ty vám také dává různé možnosti, podle "stupně" rozvinutosti. Jednotlivé regiony poskytují zdroje, o něž hráči usilují, nejprve k nim musí doplout. V každém z osmi kol můžete postavit jednu budovu, která vám poskytne zdroje nebo akce. Na konci se započítají body, a to téměř za vše, co jste ve hře udělali.
Příjemná hra umožňující řadu přístupů ke hře a strategií. Grafika má svůj účelný a funkční styl. Pravidla nejsou složitá na vysvětlení, ale teprve v průběhu první hry budete postupně chápat, co jak funguje, ale i tak si hru budete moci užít. Objevovat budete ve více směrech. Jedná se ale také o hru, která umožňuje střet mezi hráči, vzájemné poškozování. Znáte to, mínus bod pro druhého, je plus pro mě (ale někdy se směje ten třetí).
Funkenschlag - Fabrikmanager (Friedemann Friese) – hra pro 2–5 hráčů. Svým názvem navazuje na úspěšný Funkenschag, ale jedná se o zcela samostatnou hru. Obě hry spojuje autor, grafik, industriální téma a spotřebu energie. Každý hráč má svou továrnu, ve které vyrábí a uskladňuje zboží, za které utrží peníze. Na začátku mají jen staré stroje, které spotřebují hodně energie a malé skladovací prostory. V průběhu pěti kol musí svou továrnu vybudovat tak, aby co nejvíce prosperovala. Investujete do drahých strojů, které vyrobí více, počítačového centra či robotů, kteří uspoří pracovní sílu? Stále se musíte rozhodovat. A cena energie pořád roste.
Je to pěkná ekonomická strategie, ve které stále optimalizujete, a také počítáte, co se vám vyplatí, a co už ne. Důležitá je ve hře dražba o pořadí – dražíte pracovní silou. Následuje výběr zařízení do aktuální nabídky a jejich nákup. Na poslední nemusí zbývat přesně to, co by si představovali. Podobně jako u Funkenschagu vše směřujete k závěru hry. Poslední kolo musí vaše továrna šlapat nejlépe, abyste inkasovali nejvíc. Výhodnou hry je kratší herní doba, dá se za hodinu zvládnout. Pravidla nejsou složitá, takže je zvládnou i méně zkušení hráči, kteří si chtějí vyzkoušet tento typ hry.
Gonzaga (Guglielmo Duccoli) – hra pro 2–4 hráče. Rodinná hra od daVinci. Z představených her je nejjednodušší. Má pěknou hrací desku, která představuje Evropu rozdělenou do několika regionů s herxovou sítí. Každý hráč má svou sadu hexových dílků různých tvarů a velikostí. Ve hře označují obsazené území. Kontrola území (a měst a přístavů), je základem této hry. Každý hráč si vylosuje svůj "úkol" (na konci hry boduje podle míry jeho splnění). Hraje se zhruba dvanáct kol. V každém umístí hráči některý dílek – o pořadí rozhodují karty, které si hráči tajně navolí. Vybírají vždy dvě, jedna určí region, druhá podmínku umístění dílku. Hráč přitom nemůže použít karty z minulého kola. Mimo jiné to znamená, že nemůže zahrát do stejného regionu (jedině přes hranice).
Na první pohled a zahrání se hra nejeví špatně. Umisťování hexových dílků připomíná puzzle. Omezené možnosti dané kartami ale zmenšují prostor pro rozhodování. Náhoda také hru ovlivňuje. Nemáte prostor pro nějakou strategii. Výsledkem je proto slabší průměr.
Savannah Tails (Fraser Lamont, Gordon Lamont) – hra pro 2–5 hráčů. Po loňské hře Snow Tails patřila nová hra mezi ty, které slibovali něco neotřelého. Výsledek je ale slabí. Je to jednoduchá závodní hra, založená na blokování mezi hráči a vyhýbání se překážkám v podobě různých zvířat na trati. Ve hře je příliš náhody. Ani provedení neodpovídá standardu, na které jsme u Fragor Games zvyklí.
Každý hráč má svého závodního pštrosa, kterého řídí pomocí karet. Každý má svůj balíček s různými barvami a hodnotami. Váš pštros musí skončit na stopě stejné barvy, jako má zahraná karta. Zvířata na trati mají různé vlastnosti. Slon vás nepustí, lev sežere, dikobraz zdrží, atd.
Na další hry se podíváme příště.
Související články:
Žádné komentáře:
Okomentovat